V sobotu mi moje máma ukazovala svoje fotky, když byla mladá. Svoje bejvalý kluky, tedy chlapy, které se taky mohli stát mím tatínkem. Nestali. I když Luděk Hasík(je prej taky rozvedenej a má dva syny :D) by docela ušel. Teda podle fotek z mládí, teďka už nevim :D. Máma tam měla jeho fotek požehnaně(asi 4 :D), ale nedivim se, byl fakt pěknej :D. Jo a byl u nás i Kuba. Akorát velký seznamování se nekonalo. Máma se radši vypařila ke kámošce na grilovačku, což je krycí název pro chlastačku :D..

A v neděli jsem šla ven s Jirkou a šli jsme na naše vzpomínkový místo, kam sme chodili, když sme spolu chodili :D(dobrý slovní spojení ne?:D). Na jednu zapadlou lavičku u naší přehrady, na kterou si sednou jenom ti, kteří opravdu zabloudí a vůbec nevědí, kde jsou :D. Chvíli jsme tam tak seděli až sme se rozhodli, že půjdeme výletničit. Normální výletníci, ale věděj, kam jdou. My jsme se rozhodli, že půjdem do prdele. Prostě tam, kde to vůbec neznáme :D. Šli jsme do nějakýho kopce, kde byl ještě sníh a já jsem si všimla, že mám na mikině berušku. Tak jsme jí začali vymýšlet jméno. Přes návrhy jako byly Božena, Maruška, Květuška zvítězil Evžen :D. Já sme jí nesměla ztratit a tak sem jí furt hlídala, ale pak nějak nenápadně uletěl(a) :(. Vyšli sme u nějaký skály, tak sme si na ní sedli a koukali do přírody až sme si všimli, že sedíme v mraveništi, tak sme se přesídlili a skálu dál :D. Po odpočinku jsme se vydali dál. Nějakou cestou, kde byl sníh a já ho měla v botách, protože jsem měla jenom skejty :D. Nějak sme si povídali a řešili krávoviny až sme si všimli, že sme opravdu došli tam, kde to neznáme..
K:"Jirko, ty víš, kde jsme?"
J:"Jo, vim :)"
K:"Tak aspoň, že tak"
J:"To byla sranda. Já sem tě chtěl jenom uklidnit :D"
K:"Hm díky.."
Všimla jsem si nějaký cesty, která vedla dolů, tak sme jí zvolili. A po asi 5 minutách sme zjistili, že naše výprava skončila, protože ta cesta končila před nějakou jámo či co to bylo :D. Jirka chytnul rapla a já záchvat smíchu. Když sme se oba uklidnili já sem mu navrhla ať to šmiknem dolů lesem. Přeskakovali jsem potoky, vyhýbali jsme sněhu, chytali se jeden druhýho, protože se nám furt podkluzovali nohy a modlili se ať už najdem nějakou cestu, která by nás dovedla zpátky domů :D.
Sedli jsme si na nějakej kámen. Navrhla jsem, aby sme ten les podpálili, protože by nás našli. Takovýhle "super" nápady mám pouze, když uz opravdu nevim, co mám dělat :D.
Nakonec jsme zjistili, že cesta domů byla asi 3 minuty od nás. A tak se náš výlet do neznáma povedl, my našli cestu a ani sme za sebou nemuseli sypat drobečky :P (který sme stejně neměli a perníkovou chaloupku sme taky nenašli. Ale zato sme měli Evžena :D)
No a dneska sem se asi po 10 dnech podívala do školy. Stačilo mi to a 10 dní bych tam zase nemusela. Vidět ironickej obličej naší třídní a povídaní o Dánsku v minulém čase a anglickém jazyce mě znechutilo natolik, že mi to stačilo až do září. A to samozřejmě nemluvim o matikářce :D
Vaše k.EE
Cože? U vás je ještě sníh? o_O
Ale vždyť to musela být romantika, a pak ten titulek v novinách "Dva milenci ztraceni v lese!" xD
No jo, dávný lásky našich maminek. Jenže moje maminka má oproti tvé strašný vkus. Jeden blonďatej kluk s vykulenýma očima a obřími zuby. Mamka ho okomentovala slovy : "Vždyť on byl tááák roztomilej!" A další byl zrzavej a ušatej. A do třetice taťka - asi nejvíc ucházející exemplář.xD